Tajemství úspěchu leadrů bylo v minulosti velmi častým námětem nejen úvah a diskuzí, ale také výzkumu a studií. Pokud jste někdy zastávali vedoucí roli, nebo jste v ní právě nyní, možná jste se také někdy zamýšleli nad tím, co stojí za vaším úspěchem. Jak to tedy s úspěchem leadera je? Je to nějaká vlastnost, nebo něco jiného?

V minulosti byli leadeři považováni za výjimečné lidi a předpokládalo se, že tato výjimečnost je vrozená. První výzkumy leadershipu se proto zaměřovaly především na vlastnosti leadera. O jaké vlastnosti se především jednalo? Ralph Stogdill  shrnul poznatky zkoumání v tomto směru v roce 1974, když identifikoval osobnostní rysy, které mají v leadershipu zásadní význam. Za klíčové považoval odpovědnost, vytrvalost při dosahování cílů, přijímání rizika a originalitu při řešení problémů, dostatek energie pro iniciativu v sociálních situacích, sebedůvěru, ochota přijímat důsledky svých rozhodnutí. Podobnými vrozenými či jinak získanými důležitými osobnostními předpoklady se zabývala další řada vědeckých studií. Přesto jasná odpověď na otázku „Jaký je úspěšný leader?“ ve smyslu „Jaké vlastnosti má mít leader?“ nepřišla. Seznam vůdčích rysů se rozrůstal a rozrůstal, až se stal příliš dlouhým na to, aby byl použitelný. 

Problém s „příliš dlouhým seznamem vlastností“ se netýká pouze identifikace těch správných vlastností leadrů, ale popisu osobnosti obecně. Převážně v druhé polovině 20. století pracovalo několik nezávislých skupin vědců na redukci „seznamu“ a výsledkem jejich práce byla překvapivá shoda v 5 oblastech dnes známých jako Velká pětka (Big Five). Velká pětka používaná k popisu povahových rysů do 5 poměrně širokých kategorií: neurotismus, extraverze, otevřenost k novým zkušenostem, přívětivost, svědomitost. Velká pětka pomáhá  identifikovat, popsat a rozlišit jednotlivé osobnosti mezi sebou a uvědomit si jejich přirozené tendence a také pravděpodobné limity. Pět osobnostních dimenzí velké pětky se stalo podkladem pro tvorbu kvalitních diagnostických nástrojů, které pomáhají popsat osobnost leadera (např. Hogan Personality Inventory). 

Ani velké množství studií zkoumajících souvislosti mezi Big Five a leadershipem však neumožňuje jednoznačně odpovědět na otázku, jaké vlastnosti má mít leader. Proč? Vedení lidí není totiž závislé jen na osobnosti leadera, ale je také záležitostí vztahů ve skupině a jejich dynamiky. Projevy typické pro jednoho člověka, které se osvědčují v nějaké skupině, mohou být nepřijatelné nebo kontraproduktivní v jiné. Vliv jakékoli vlastnosti na chování vůdců závisí na situaci definované také vztahy mezi lidmi, kteří jsou její součástí. Tento problém řeší behaviorální přístup, který směřuje zájem výzkumu od osobnosti leadera k projevům v určité situaci, od vlastností k chování.  Ptáme se tedy spíše: „Jak vypadá efektivní vedení v dané situaci?“ nebo „Jakým chováním se úspěšné vedení projevuje?“ Analýza chování a s tím související zpětná vazba (dopad tohoto chování na ostatní) se zde stává velmi funkční, jednoduchou alternativou rysového přístupu. Díky behaviorálnímu přístupu se dozvídáme,  jaký vliv má  chování leadera na jeho/její okolí a jak je účinné. 

Který z těchto přístupů tedy zvolit, ať již z hlediska personální práce nebo když jako leader hledáte inspiraci pro svůj vlastní růst? Záleží na tom, o co skutečně jde. Pokud vám jde o reálnou možnost něco zlepšit v rámci svého týmu, jednoznačně začněte analýzou situace a dopadu vašeho chování na okolí. Z nástrojů, které jsou v tomto směru dostupné, je ideální např. 360° zpětná vazba, ale dobrou alternativou může být i facilitovaná zpětná vazba v týmu. Pokud chcete více porozumět sami sobě a svým tendencím, můžete jít cestou sebepoznání skrze zrcadlo, které snadno najdete v osobnostním dotazníku.  Umožní vám to lépe si uvědomit, jaké leaderovské chování pro vás je snazší a přirozenější a do kterého se budete muset více nutit a učit se ho. 

Desítky let výzkumu o leadershipu nás vedou k uvědomění, že základem úspěchu leadera je především schopnost přizpůsobit se požadavkům situace. S tím, co je nám dáno z hlediska vlastností (rysů), může být cesta k úspěchu v oblasti leadershipu snazší nebo obtížnější, ale existuje. Jde o to hrát dobrou hru s kartami, které vám osud rozdal. Velkou výhodou je, když své karty známe a když si  lidi, se kterými budeme hrát, z velké části můžeme vybrat.