Kdo je kdo: Lukáš Urbánek, zakladatel INFK

time 5 min čtení

V sérii článků Kdo je kdo? vám představíme osobnosti, které stojí za Institutem firemní kultury - činovníky, spolupracovníky, podporovatele i partnery.
Dalším v pořadí je druhý zakladatel INFK Lukáš Urbánek. Role se tentokrát prohodily a rozhovor vedla Irena Konečná

 

Položím ti fakt těžkou otázku, kdo jsi?

Ha, to je klasická otázka, na kterou neumím odpovědět tak, že bych byl s odpovědí spokojen. Pokaždé bych určitě něco upravil… 

Právě teď se cítím především jako stále zaneprázdněný táta od čtyř dětí. Asi za tím jsou dozvuky doby nedávné, která přinesla domácí online výuku pro školáky a uzavřené mateřské školky pro ty nejmenší...

Jinak rád objevuji nové věci a zkouším posunout svoje limity. Mám rád dobrodružství a věřím, že začíná tam, kde končí moje komfortní zóna. Zároveň se ale vždycky rád vracím k tomu, co je pro mě určitou kotvou - ke sportu, hudbě, filmům a knihám.

Jakou cestu máš za sebou? 

Během patnácti let své korporátní zkušenosti v retailu jsem si prošel od té nejnižší pozice brigádníka ve skladu až po top pozici ve firmě s více jak deseti tisíci zaměstnanců. Měl jsem velké štěstí, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě a dostal jsem šanci. A byla to pro mě obrovská škola, prošel jsem různá oddělení, nahlédl do nejrůznějších problémů, poznal super lidi a taky udělal mraky chyb…

To všechno se mi hodilo i později, kdy jsem vedl několik startupových projektů pro opravdu velké korporátní klienty a nebo při samostatném podnikání.

Kde vidíš svůj přínos pro klienty?

Jelikož jsem na vlastní kůži zažil, co vše obnáší sedět v představenstvu velké společnosti, být zodpovědný za různé části businessu, řídit akvizice, reportovat do zahraničí nebo třeba být expat a muset komunikovat se státní správou, dokážu se celkem dobře vcítit do situace špičkových managerů. Hodně čerpám i se svých přešlapů, které jsme během své kariéry udělal a zdá se, že pro mnoho klientů je osvobozující slyšet, že chybovat je normální. Většinou totiž pracují ve výkonově orientovaných společnostech a snaží se žádnou chybu neudělat. 

A jelikož jsem i já sám vnitřně nastaven na perfektní výkon, připustit si nedokonalost nebo dokonce umožnit si občas udělat chybu je pro mě samotného stále výzvou. Snažím se s tím ale bojovat a s klienty tuhle svoji zkušenost sdílím.

Často pak diskutujeme o tom, že být bezchybný a současně inovativní nejde. Tím “aha momentem” je někdy právě uvědomění si toho, že přiznaná a pochopená chyba u vysoce postavených managerů může mít velmi pozitivní vliv na firemní kulturu. 

V čem je pro tebe rozdíl mezi manažerskou a konzultantskou rolí a jak ti to sedí? 

Jako konzultant si můžu držet větší odstup. Vím, že mě daná situace, kterou klient řeší přímo neovlivňuje a tak nejsem pod takovým tlakem a lépe se mi nahlíží na problém z širší perspektivy. Zároveň však nemám kontrolu nad tím, jak se klient ve finále zachová. 

Mám štěstí, že v drtivé většině případů pracujeme na zajímavých zakázkách. Ty mě ale často úplně pohltí a já si pak musím připomínat, že jsem jen konzultant a že rozhodovací pravomoc má náš klient a nikoliv já.

Kdy jsi začal přemýšlet o firemní kultuře?

Během celé své managerské kariéry jsem se zaměřoval především na rozvoj svých dovedností a na rozvoj svého teamu. Vůbec jsem neřešil, co je to firemní kultura a jak moc ovlivňuje úspěch jednotlivce, celého teamu i společnosti. Prostě jsem si myslel, že stačí dělat “to svoje úplně nejlíp” a výsledky se dostaví. Jenže občas se místo očekávaného úspěchu dostavil tvrdý náraz do zdi a já se ptal, proč to nefunguje? Vždyť jsem dřel na 110%!

Oči my ještě více otevřela zkušenost se startupy stavěnými pro korporace. Na začátku bylo vždycky přesvědčení, že ve startupu můžete dělat všechno, nejsou pravidla a pokud jo, tak je změníte a ukážete velkým molochům, že jste lepší než oni. Byl to velký punk, všichni dělali všechno a ve vzduchu bylo obrovské nadšení. Rodily se bláznivé nápady, z nichž některé se podařilo vybrousit do dokonalosti. Zato procesní a systematický přístup trpěl. Když takový startup prokázal svoji životaschopnost, přebrala si ho pod svoje křídla financující korporace, která na procesech naopak trvala. A v tu chvíli vypukl konflikt, který hrozil pohřbít celý projekt a napáchat velké škody. Asi právě v tom okamžiku jsem si uvědomil, že jde o střet dvou kultur. A i když se na první pohled zdá, že korporace zabíjejí startupy a startupy se vymezují proti korporacím, jde vlastně pouze o střet kultury inovativně-punkové na straně startupů a té procesně a výkonově orientované na straně korporací.

Proč ses rozhodl založit Institut firemní kultury?

Po svých zkušenostech jsem dospěl k poznání, že organizační kultura je pro úspěch firmy klíčová a že je třeba s ní pracovat. A taky že není pravda, že některá kultura je lepší než jiná, ale že jde o způsob, jakým kultura podporuje strategické cíle firmy. Díky dobrému nastavení pak můžete jako jednotlivec svoje úsilí vynakládat efektivněji a společnost svých cílů dosáhne mnohem snadněji.

Doufám tedy, že díky Institutu firemní kultury se dostane více pozornosti tomu, jak organizační prostředí ovlivňuje spokojenost zaměstnanců a efektivitu společností. Chtěl bych, aby se k rozvoji jednotlivců a teamů ve firmách přidal i rozvoj firemní kultury. A především aby si manageři uvědomili svůj dopad právě na organizační kulturu a začali s ním aktivněji pracovat jako s důležitým prvkem vedení společnosti.

Našel jsi nějaké uplatnění svých znalostí a zkušeností o firemní kultuře i v soukromém životě?

Rád bych řekl že našel a že to stoprocentně funguje i doma, ale nechci lhát... Je to totiž nekonečný proces, hledání cesty v bludišti a někdy i boj. Zmiňoval jsem, že téma přiznání chyby je pro mně osobně živé, snažíme se s manželkou vytvořit takovou atmosféru, kdy to pro děti bude snažší. Zároveň ale chci, aby cítili odpovědnost a nesli důsledky svých činů. Někdy je těžké najít tu správnou rovnováhu, pozitivní efekty ale pozorujeme - starší děti už občas dokáží sami přiznat, že udělali chybu. Takže ve svém snažení budeme určitě pokračovat... 

 

 

Podobné články