Charismatický leadership: magnetizující přitažlivost

time 6 min čtení

Máte ve svém okolí někoho, koho považujete za charismatickou osobnost? Dobře se rozhlédněte. Třeba i zapátrejte ve své minulosti. Najdete? Jak byste tedy popsali ono zmiňované charisma? Vybavuje se mi jeden z mých kolegů. Vysoký muž, sportovec – bývalý karatista. Nikdy nepřišel nikam tiše. Jeho kroky rozeznívaly jakýkoliv prostor a jeho hlas zvučel jako fanfáry. Jak magnet přitahoval pozornost svého okolí a očividně mu to dělalo dobře. Fascinoval svými historkami a odvážnými, smělými plány. Provokoval a inspiroval k následování. Nedával najevo, že něco nejde a uměl se rvát o přízeň těch, kteří jeho sny a přání dokázali podporovat. Měl skutečně vzácný dar upoutat pozornost a doslova okouzlit své okolí odvážnými myšlenkami i činy. Burcoval k akci.

Původ slova charisma

Když zapátráte po významu slova na wikipedii zjistíte, že charisma (odvozeno z řeckého kharisma) vyjadřuje ušlechtilost. Původ slova je spojován s apoštolem Pavlem a s jeho dopisy napsanými někdy kolem roku 50 našeho letopočtu. Je v nich prý použité slovo charisma a pro Pavla znamenalo dar Boží milosti tedy duchovní dar, jde o dar řečnictví, zvláštní osobní přitažlivosti a kouzla. A tak, jak je to u darů obvyklé, jejich význam roste s tím, zda se z něho těší jak majitel, tak širší okolí, společnost.

Jak charisma souvisí s leadershipem

Slovo charisma, charismatický z teologie převzal německý sociolog a ekonom Max WEBER (1864–1920). Identifikoval tři typy vůdců: tradiční, byrokratický (opírající se o právo a pravidla) a charismatický. Všímal si, že síla a moc jedince nevychází jen z úřadu či významné pozice, ale také z jeho osobnosti, z psychologické moci. Charisma nejprve charakterizoval jako jistou magickou kvalitu. Pro spis Wirtschaft und Gesellschaft (1925) svoji formulaci upřesnil: charisma tentokrát specifikuje jako nadání těla a ducha, totiž výjimečný duchovní dar. Nesoustředil se tolik na výčet vlastností, ale především na to, jak vzniká vztah mezi charismatickým jedincem a skupinou. Dospěl k závěru, že jedinec si kouzlo charismatu připisuje svými činy: „Charismatický jedinec získává a udržuje autoritu výhradně prokazováním síly v životě. Pakliže chce být prorokem, musí vykonávat zázraky. Pakliže chce být válečný hrdina, musí konat hrdinské činy.“ (1946; podle Bensman & Givant, 1975, s. 572) Oprávnění vést, legitimitu mu zajišťují sympatie těch, kteří mu naslouchají a vnímají ho jako schopného uskutečnit společný záměr. Zkrátka uznávají ho, důvěřují mu a jsou jemu, jeho myšlenkám oddáni a připraveni k akci. 

V čem je síla charismatických leadrů

V průběhu času a bádání kolem fenoménu charisma vědci vymezili několik rysů, kterými charismatičtí lidé disponují. Ty, na základě jejich povahy a z pohledu jejich dosažení, rozdělili na charakteristiky vázané na fyzickou stránku jedince (například vzhled) a charakteristiky psychologické, tj. vlastnosti a schopnosti jedince a jejich vliv na ostatní lidi. Charisma začalo být popisováno jako jistý druh talentu. Zahrnuje schopnost jasně vyjadřovat přání, potřeby, myšlenky a záměry s patřičnou dávkou emocí, nadšení a zaujetí pro věc - to je způsob získávání příznivců, forma ovlivňování, přesvědčování a mobilizace k akci. Takoví lidé jsou často okolím vnímání jako supermani a hrdinové, kteří dokážou nemožné a v daném okamžiku oslovují touhy a přání lidí kolem. Objevují se často v krizi a mobilizují svým přístupem k dosažení náročných cílů, mohou pozvednout organizace z těžkostí či nakopnout upadající morálku zaměstnanců.

Důraz na sociální a emocionální inteligenci v 90. letech minulého století přinesl s sebou zájem o osobnostní předpoklady právě tzv. charismatických vůdců. Nespočet autorů knih a článků o leadershipu a osobním rozvoji, optimisticky slibují odhalení a předání tajemství charismatu. Sama sobě musím přiznat, že obdivuji sebevědomé řečníky, neohrožené myslitele a bodré vypravěče. Třebaže mi teatrálnost a přemrštěná dramatičnost lezou na nervy, pokud jde o šéfy či šéfové, mám mnohem raději ty, kteří mají šťávu. Tíhnu k otevřeným a přímým jedincům, kteří se netají originálními postoji a myšlenkami, silnou osobní vizí. Umí si získat mou pozornost. Oceňuji jejich smysl pro humor, pevné držení těla, upravený vzhled, oční kontakt a vnitřní magnetismus.

Během své kariéry jsem se však již také přesvědčila o tom, že celá řada vlastností, díky nimž mě daný člověk zaujmou na první pohled, se postupem času stane důvodem, proč jsem nakonec zklamaná. Vysoká očekávání, která si o nich vytvářím většinou nenaplní. A to je klíčový okamžik každého vztahu a vztahů v organizacích zvláště. Je totiž snadné podcenit fakt, že vše má svůj rub i líc. Odevzdáme-li zcela svoji sílu, své schopnosti, svou svobodnou volbu a rozhodování do rukou druhé bytosti či systému (mnohdy aniž si to uvědomujeme), hazardujeme s vlastní svobodou a mocí.

Margarita MAYO, výzkumná pracovnice v oblasti vedení a organizačního chování, zjistila, že hledáme záštitu a oporu u silných a charismatických vůdců tehdy, když pociťujeme úzkost a nejistotu. Kdykoliv se nacházíme v těžkostech, toužíme po tom, aby nás někdo zachránil a nabídl nám jednoduché, snadné a bezbolestné řešení. Možná právě toto je důvod, který nás vede k tomu za určitých okolností vyhledávat ty, kteří na první pohled disponují silným sebevědomím a rozhodností, či prostě jen vystupují tak, že se s nimi v dané situaci cítíme o něco lépe a bezpečněji.

Stinná stránka charismatických leadrů

Hluboký vhled do lidských emocí, schopnost lehce vzbudit sympatie a strhnout dav se mohou proměnit v nebezpečný nástroj. O to hrozivější, jde-li o člověka, který díky důvěře, svému šarmu a dalším silným stránkám získal přístup k značným zdrojům a právo o nich rozhodovat. V médiích nejsou výjimkou zprávy podobné těm o bývalém šéfovi koncernu Volkswagenu Martinovi WINTERKORNOVI, který byl obžalován z podvodu. Tento významný a neomylně působící muž ve snaze zajistit své firmě co nejvyšší prodejní čísla s co nejvyšším ziskem, prodal miliony dieselových aut značek VW, Škoda, Audi a Seat s nelegálně upraveným softwarem, díky němuž vozy při emisních testech produkovaly výrazně méně škodlivin než ve skutečném provozu. Podobné kauzy spojené s zpronevěrou, krácením daní, falšování dokumentů či zneužití informací a moci k vlastnímu obohacení a prospěchu čas od času otřesou světem politiky či byznysu. 

Právě toto poznání vedlo psychology jako je Robert HOGAN, Jonathan D. RASKIN a další (1990) k tomu, že si začali klást otázky typu: čím dokážou charismatičtí leadři své okolí okouzlit a jak zakrývají své ryze osobní motivy? Odpověď byla právě v jejich silně rozvinutých sociálních dovednostech, schopnosti zaujmout na výběrových řízeních – lidé s vyšší mírou narcismu se zpočátku jeví druhým jako lidé se sebedůvěrou a charismatem. Po čase se ovšem projeví jejich pocit nadřazenosti a oprávněnosti osobních nároků. Nevnímají své chyby a nejsou ochotni ani schopni se z nich učit. Zmiňovaný bývalý šéf koncernu Volkswagen Martin WINTERKORN byl pověstný tím, že vyžadoval extrémní úctou k autoritě, běžné bylo zastrašování - nestrpěl nesouhlas.

Z těchto poznatků vyplývá, že charismatičtí leadři, bývají často orientovaní na sebe a své zájmy, mají tendenci přehlížet potřeby a práva lidí kolem sebe. Vidí v lidech nástroje své moci, a tudíž jim nedělá žádný problém s nimi účelově manipulovat. Svého vlivu využívají k tomu, aby zvýšili jejich loajalitu k sobě a svým zájmům (a to i na úkor zájmů organizace a následně jejím klientům). Častou zbraní je zastrašování, odmítání odpovědnosti za chyby a omyly, odmítání nesouhlasu a jiných názorů. Neslyší. Ukazuje se, že ti, kteří jsou obdařeni charismatem, vnitřní energií a přitažlivostí pro druhé, časem ztrácejí zdravou sebereflexi a s ní míru zodpovědnosti za celek, empatii a soucit. Snad aby nepromarnili život péčí o druhé a připsali si na své konto další dosažený vrchol.

Jaké leadry potřebuje budoucnost

 Zajímavé zjištění přinesl Jim COLLINS (2001), který zkoumal organizace, které po nástupu nového leadera začaly vykazovat nadprůměrné výsledky. Během studie, která začala v roce 1996, kdy COLLINS začal tím, že se podíval na 1435 společností z nichž si nakonec vybral 11 skutečně skvělých. Těchto 11 společností vedlo to, co COLLINS nazval "Level 5 Leaders". Zjistil, že leadry těchto společností spojuje něco, co má velmi daleko k tomu, co vnímáme jako charisma, je to pokora. Tito leadři neusilují o úspěch pro svou vlastní slávu, jde jim o to, aby se týmu a organizaci skutečně dařilo. Sdílejí zásluhy za úspěch s ostatními a jako první přijímají vinu za chyby. COLLINS také tvrdí, že jsou skromní ale odvážní, pokud jde o rozhodování a inovace - zejména tam, kde většina ostatních odmítá nést odpovědnost. Disponují také mimořádnou vytrvalostí.

Výzkumy v organizační oblasti opakovaně prokazují, že skromní a pokorní leadři vykazují dlouhodobě lepší výsledky než příliš silné osobnosti, a to právě proto, že podporují spolupráci a umí ocenit přispění druhých. Dnes se již nedá většina našich komplikovaných problémů vyřešit tím, že půjdeme slepě a oddaně za nějakým „hrdinou“. Aby bylo možné postavit se všem spletitým výzvám dnešní doby, je zapotřebí širší perspektivy a skutečné spolupráce rozdílných sil a talentů bez ohledů na překážky a těžkosti. Potřebujeme lepší komunitní fungování a méně výjimečných hvězd, které září na obzoru sami.

Podobné články